dipik

10. října 2009 v 17:11 | Mrs.Miley
Pre všetky blogy
 

!!!!POZASTAVUJI na dobu NEURČITU!!!

4. září 2009 v 15:22 | Mrs.Miley |  Oznámenia
Ahojte lisi už som tu dlhú dobu nebila a ani tu nebudu protože ako víte všichni začal sa šk.rok a ja mám veľa učenia protože chodím do gymnázia a musím sa učiť aby som neprepadla a takže POZASTAVUJI.

BMW: Affíci prepáčte a keď bude dajaká kontrola alebo dačo také tak ma ospravedlntite a plss nemazte. Papaaaááa

NEVIEM KEDY SA VRÁTIM.

Telefonát

31. srpna 2009 v 11:38 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy

Telefonát
Raz som bola u mojej krstnej mamy. Večer som rýchlo zaspala. O hodinu som sa zobudila na zvonenie mobilu, zdvihla som ho a spýtala som sa kto volá. Počula som len "Veronika, Veronika!" Bol to taký hlas, aký mala moja babka, keď som sa spítala či je to ona spojenie sa prerušilo. Myslela som si, že sa mi to len snívalo, ale ráno som sa dozvedela od krsnej, že babka v noci zomrela. Nechala mi list v ktorom písala, že mi v noci volala. Nemohla som tomu uveriť, ale nebol to sen. A s tej izby mám dodnes strach...

zd:kukikuk.estranky.cz
 


Vyvolávání duchů

31. srpna 2009 v 11:37 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy
Dne 21.2. jsem šla ke své kamarádce kláře.dohodli jsme se že budeme vyvolávat ducha boženy němcové!!!všechno se vyvíjelo jak mělo a přišla otázka-ublížíš nám???ona ´že ano!!!zeptalyjsme se jestli se nám ukáže a najednou se v televizy ukázal neznámý obličej!byla to snad ona?asi ano.potom se nám ještě zjevila na láhvy od koly a mi vůbecnevěděly co dělat!najednou se náš čarovný kámen začal hýbat a napsal-7let od úmrtí báry.že by divá bára?už byl čas božku odvolat a tak jsme jí tedy odvolali.byly jsme pak vyvenčit psa a pak spát.kláře v jedenáct zazvonil v 11:59budík ale neměla ho natažený!a mě začal zase v 4:14 podivně chrčel.Obě jsme měli strach ,co se stane dál.Ráno když jsme šli do školy se nám sám od sebe přivolal výtah.od té doby čekáme co příde dál!!!a radíme vám DUCHY NEVYVOLÁVEJTE!!!

Spiritistická tabulka

31. srpna 2009 v 11:37 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy

O přestávce mě spolužačka Simona ještě se
dvěma kamarádkami zavlekla do prázdné třídy.
Tichým hlasem řekla, že má spiritistickou
tabulku, kterou dostala od tety, a že bych chtěla
udělat seanci. Posadily jsme se okolo stolu a
doprostřed položili tabulku. Byla jsem nervózní.
Slyšela jsem vyprávět o spiritistických tabulkách
a vždycky mi říkali, abych si s tím nezačínala.
Ale byla jsem zvědavá, a proto jsem zůstala.
Všechny jsme spojily ruce a položily je na ukazovátko
a Simča se začala ptát: "Je tu někdo?" řekla.
Chvíli se nic nedělo, a tak se Simona zeptala
znovu. "Slyšíte mne?" zaříkávala svět duchů.
A pak se stalo něco opravdu divného, ukazovátko
se začalo hýbat. "OK" pomyslela jsem si, "to
si jen Simona dělá legraci." Ukazovátko postupně
ukazovala na různá písmena na tabulce a napsalo
slovo Simona. Měly jsme trochu strach, ale přesto
jsme pokračovaly v hovoru s duchem. Zjistily
jsme, že to byl muž, který se jmenoval David.
Byl zavražděn, ale neřekl nám nic bližšího. Z
nějakého důvodu byl rozzlobený. Ukazovátko
se začalo silně třást a on pořád opakoval slovo
vražda. Koutkem oka jsem viděla, jak se z rohu
místnosti pohybuje přes třídu stín. Byla tam taková
atmosféra, jakoby nás David vinil z toho, co se
mu stalo. Potom jsme uslyšely šestkrát zazvonit
školní zvonek - normálně však zvoní jen třikrát.
Z polic vypadlo šest knih a potom se s bouchnutím
zavřelo jedno z oken a rozbilo na šest kusů. A to
už bylo moc. Vyletěly jsme ze třídy a tabulku
jsme tam nechaly. Narazily jsme na učitele, kterému
jsme všechno řekly. Když jsme se potom vrátily
do tříd y, byla tam zima a přetrvával tam nepřátelská
a zlá atmosféra. Nikdy víc už nechci mít nic
společného s čímkoliv okultním. věřím na duchy a
zlé a udělám všech pro to, abych si je udržela od těla.


Slýchám hlasy z onoho světa

31. srpna 2009 v 11:36 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy

Vždycky jsem byla nějak zvláštně propojená se
svou rodinou mojí nejlepší kamarádkou. Máma
mi vyprávěla, že když jsem byla ještě malá a ona
v duchu pomyslela na nějakou písničku, já jsem
si ji zničehonic začala prozpěvovat, i když jsem
předtím třeba vůbec neznala slova. A s mou nejlepší
kamarádkou Bárou se nám často stává, že najednou
řekneme nahlas jednu a tutéž větu. Vypadá to, jako
kdybychom si snad četly myšlenky. Ale poslední
dobou už je to dost divný. Večer, když se snažím
usnou, mi najednou začne bzučet v uších. Nejdřív
slabě a potom čím dál tím silněji. když už je ten
zvuk nesnesitelnej, najedou se změní ve změť
hlasů a po chvíli už rozeznám útržky rozhovorů,
jako když blbne telefon. Zdá se mi, že mám v hlavě
nějakou psychickou anténu a ráda bych se ji naučila
pořádně vyladit, abych se svými schopnostmi uměla
zacházet.


Duch mi zachránil život?

31. srpna 2009 v 11:35 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy
Když jsem byla v osmičce, stavily jsme se jednou
s kámoškou přes oběd u nás doma a já jsem na
stole našla naši strou rodinnou věšteckou tabulku.
Je to takový kruh a na jeho kraji jsou písmena.
Uprostřed je připevněná střelka, které se dotýkají
všichni, kdo chtějí vyvolávat duchy. Ona se otáží a
ukazuje jednotlivá písmena. Tak jsem Irenu přemluvila,
že si chvíli zavěštíme. Skoro okamžitě se mám
povedlo přivolat ducha německého vojáka ze druhé s
větové války. Půl hodiny jsme se ho ptaly na různé
blbiny a on ochotně odpovídal. Potom už jsme ale
měly nejvyšší čas vrátit se do školy na odpolední
vyučování, tak jsme se chtěly rozloučit, ale střelka
ukázala N-E. Když jsem se ptala, proč nemáme odcházet,
ukázala S-M-R-T. Irena začala vyšilovat, ať toho okamžitě
necháme,jenže já jsem byla zvědavá, kdo má zemřít.
T-Y, odpověděla střelka. Zeptala jsem se jak a dozvěděla
se S-R-A-Z-I-A-U-T-E-M. Tak jsme slíbily, že budeme
opatrné a střelka se stočila ke slovu KONEC. Na cestě
do školy jsme samozřejmě probíraly to podivné
varování a když jsme přecházely přes silnici,
najedou se přiřítilo auto a jelo přímo na Irču.
Na poslední chvíli jsem ji strhla zpět na chodník.
Ten duch nám asi zachránil život, ale do té doby
už jsem na tu tabulku nikdy nesáhla!

Duch na gauči

31. srpna 2009 v 11:35 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy

Jednou jsem byla sama doma a dívala jsem se na televizi.
Jeden záběr tam byl tak tmavý, že jsem se dokonale viděla
v odraze, jak sedím na gauči. Jenomže vedle mě seděl
ještě někdo. Byla to starší žena, měla brýle a kudrnaté vlasy.
Viděla jsem ji jen pár vteřin, ale když jsem se podívala
vedle sebe, nikdo tam nebyl. Dostala jsem strach, a tak jsem
radši televizi vypnula a utekla. Zanedlouho jsme si s taťkou
prohlížela staré fotografie. Jedna byla obzvláště stará a byla
na ní ona žena, kterou jsem viděla vedle sebe na gauči.
Zeptala jsem se na ni taťky a on mi řekl, že ta žena spolu se
svou dcerou bydlela kdysi v domě na našem pozemku. Jenomže
ten se zbořil a na tom místě se potom postavil náš dům. Jenže
jsou už obě hezky dlouho po smrti.


Tak to je hustý - určitě se podívejte!

31. srpna 2009 v 11:34 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy
Tak tady je jendo videjko, ale k němu vám povím příběh.....
Jeden muž, co žije v opuštěném domě ...každý večer slyší brečení a mumlání u okna na židli, ale pořád tam nic a nic nevidí, ale když se o to ovšem začalo zajímat i pár dalších lidišek...Tak se přišlo na to, co se v tom domě děje! Jednou ještě za valky....bydlela v tomhle domě stará paní které muž odešel do války...ale nevrátil se...Ovšem s tímhle faktem se asi dotyčná dáma nemohla smířit a večer co večer seděla u okna a čekala na svého manžela...ale to ještě není vše...tuhle dámu se podařilo natočit na kameru...však mrkněte na video A ABY VÁM TO NETRVALO MOC DLOUHO TAK SE SOUSTŘEDTDE NA MÍSTO KOLEM STOLU A POŘÁDNĚ SI ZESLITE ZVUK AT SYLŠÍTE TO MUMLÁNÍ A ASI PO 25 SEKUNDÁCH JI UVIDÍME TU CO TAM ČEKÁ...je to možná neuvěřitelné je to jako optický klam ale je to vážne pravda!

Strašná noc

31. srpna 2009 v 11:33 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy
Stalo se mi něco divného a chtěla bych vědět, jestli se něco podobného nepřihodilo i někomu z vás...

Stalo se to před 3 lety. Byla horká letní noc, spala jsem odekrytá v pokojíku mé dcery, které bylo 6 let, a najednou slyším zapraskání parketů. Myslela jsem, že dcerka vstala a chce se jí čůrat. Když se takhle v noci vzbudí, bývá zmatená a mohla by čůrat i na zem, tak na ni volám: "Adélko, chceš čůrat?" a bylo ticho, tak volám znovu a podívám se směrem k její posteli a i v té tmě vidím, že klidně spí, ale parkety praskají dál.
A teď přijde to podivné. Jen podotýkám, že mám opravdu velmi jemné spaní, a že jsem opravdu nespala, což jsem si do rána připomínala, abych na to , co se stalo nezapomněla a nebrala to jako sen.
Takže, protože parkety ještě zapraskaly, chtěla jsem si rožnout lampičku nad sebou a zkontrolovat dcerku, natáhla jsem ruku a konec... nemohla jsem se vůbec pohnout. Ani prstem u nohy. Strašně mě to děsilo, nevěděla jsem, co se děje, co se děje s dcerkou.
Nějakou dobu to trvalo, snažila jsem se pohnout, zvednout hlavu, strašně to bolelo a nic. Jako by mě někdo držel. Jako by něchtěl, abych rozsvítila. Pak to povolilo. Byla mi hrozná zima, přesto, že bylo venku horko, ale i když mi byla zima, neměla jsem studené tělo...
Byla jsem z toho až do rána vyděšená a hrozně jsem se bála. Nejsem ani hysterka, ani věřící, spíš realistka a tak jsem se snažila najít příčinu. Dokonce jsem si myslela, že jsem snad na okamžik umřela. Nikomu jsem to nevyprávěla, stejně by nevěřil.
Ale asi před rokem, když jsem se sešla se svojí sestrou a povídaly jsme si, mi vykládala, co se jí asi před dvěma lety v létě stalo, a že jí to nebudu věřit... Na chlup to stejné! Jen s tím rozdílem, že ona spala vedle syna na manželské posteli.
Bohužel jsme si ani jedna nevzpomněla na přesnější datum, zda to nebylo náhodou ve stejný den.

Holčička a pejsek

31. srpna 2009 v 11:32 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy

Pribeh vypraví o jedne male holcice, která mela svého nejlepsiho pritele. Sveho pejska. Žila se svými rodici na konci města. Jeji rodice byli často zvani na vecirky a aby se sama doma nebala hlidal ji jeji pes, vzdy spal u jeji postele. Jednou když jeji rodice vyrazeli zase na jeden z vecirku byla zrovna bourka. Mala divenka se ale nebala protože mela u sebe svého pritele. Když se v noci probudila slysela z koupelny kapani, protože se toho lekla podala ruku svymu psovi a ten ji olizl a byla klidnejsi, protože vedela ze je stále sni.
Asi po hodine ji opet zbudila, slabe tekouci voda,ale nevenovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen tece kohoutek. Uz ze zvyku podala ruku svemu pejskovi a ten ji olizl.
Odbila pulnoct když se probudila po trerti. Tentoktrat uz voda tekla primo proudem. To ji uz nedalo a sebrala veskrou svou odavahu a sla se do koupelny podivat. Dvere otvirala pomalu, jak byla vydesena ale to co před sebou uvidela ji pronasledovalo v snech cele detstvi. Kapani, které ji budilo nespusobila voda odkapavajici z kohoutku, ale krev. Krev jejiho nejlepsiho pritele, který vysel z podriznutym hrdlem za ocas. Ztrata nejlepsiho pritele a sok který utrpela zpusobilo docasnou ztratu reci, vzdyt ji bylo pouhych sedm let.

Záhadná kaplička

31. srpna 2009 v 11:31 | Mrs.Miley |  Strašidelné príbehy
Před několika měsíci jsem šla s kamarádkou na skalky, kde je stará kaplička. Pořád nás zajímalo, co je uvnitř, a tak, když jsme objevily shnilé prkno, vykoply jsme ho a vlezly dovnitř. Nemohly jsme uvěřit tomu, co jsme uviděly! Za oltářem stál nějaký kněz! Strašně jsme se vyděsily a utekly ven. Asi po dvou hodinách dějepisu jsme se dozvěděly, že asi před třemi lety tam byl onen muž smrtelně pobodán vykradači kaplí...




Best of Both Worlds

31. srpna 2009 v 10:54 | Mrs.Miley |  Miley- Videá





Kam dál